"......... Sandipa miluje meditace, miluje slunce, miluje ticho, miluje pohyb, miluje život ..…..."

Žila v OSHO meditačních komunitách, zcestovala svět, baví ji tanec a pohyb a užívá si objevování toho, co nikdy neumírá. Ráda sdílí tyto vášně a láká ostatní k nalezení svobody, opravdovosti a vnitřního klidu. Meditace se pro ni stala základním kamenem pro jakoukoli hlubší psychoterapeutickou práci. Propojila tak svou původní profesi psychologa s rozměrem spirituálním a pochopila, že pokud chceme poznat sebe a dosáhnout léčení a změny uvnitř nás, není to možné bez ponoření se do ticha, samoty a hluboké pravdy v nás, do míst odkud přichází skutečné léčení.

Sandipu baví přinášet to, co se naučila v meditačních centrech do každodenního života, zpátky do reality běžných starostí. S vděkem pozoruje svůj posun v přijetí náročných situací s větším klidem, laskavostí a pokorou. Zároveň vnímá mnohem větší uspokojení z jemných maličkostí, plněji prožívá setkávání s lidmi a dívá se s menším strachem ke konci této poutě ……“

Ano, jmenuji se Sandipa Simová a v profesním životě vstupuji do rolí krizového psychologa, psychoterapeuta, maséra, lektora meditací, produkčního, kouče a průvodce na cestách. A to vše stavím na základně zvaná meditace.

Kdy se u mě začal rodit zájem o člověka, jeho duši a rozdílnost způsobů bytí v životě?
Čtením psychologické literatury v dospívání? Bolestné události ve vlastní rodině, které ve mně vyvolaly otázky po smyslu lidského života? Mé přirozené tendence k introspekci, jež mi odkrývá nekonečná dobrodružství na cestě do hlubin duše? Či úplně někde jinde a v jiném čase? 🙂 Jistě to byl souběh všech událostí, kterými jsem byla obdarovávána a které jsem využila pro poznání sebe sama. A tím i světa a života samotného. Víme, že svět si vytváříme podle sebe a že je vlastně manifestací toho, co máme uvnitř sebe.

A tak jsem vykročila do studia psychologie, k umění psychoterapie, k praktikování meditace, ke sdílení doteku, k provádění na cestách, k pozorování sebe a života …

A vše, co se dělo, mě vedlo cestou k zpátky k sobě…. Domů… A vede mě dál….“